Košík
0
0,00 Kč

Jste si jistí, že NECHCETE kastrovat?                                      

20.03.2024

Mám obavy, že tento článek bude opět výkřik do prázdna jako spousty podobných článků, jelikož: 

  • zodpovědní lidé, kterým na blahu zvířat záleží, neváhají a kastrují, tudíž hned v úvodu si řeknou: "Nač to číst, my máme vykastrováno!". 
  • naopak lidé, kterým je osud koček a psů lhostejný,  si článek ani nerozkliknou. 

Přesto mi nedá a pokusím se přiblížit tento věčně diskutovaný problém z mé stránky a mých zkušeností. Snad někdo dočte do konce, aby se z mých chyb ponaučil.


O kočkách, než mi vstoupil do života první kocourek Oskárek, jsem věděla jen to, že mňoukají a mají dost nepříjemné drápky, když vám zůstanou zaseklé ve vaší ruce, v tom lepším případě. 

Oskárka jednoho dne přinesl přítel, od sousedů ze vsi, se slovy: "Dnes už prý jedl myš, co mu máma - kočka přinesla, takže je syt". A, panečku, od druhého dne jsme řešili otravu! Pan veterinář byl u nás dvakrát denně, párkrát jsem slyšela, že je to boj s větrnými mlýny, ale s tříměsíčním vypětím, jeho i mých, sil, jsme to oba zvládli. Po půl roce ho přejelo auto, myslela jsem, že to nepřežiju já, ani fenka Agátka, která ho měla jako vlastního. V tu chvíli jsem se zařekla, že už nikdy žádná kočka!



Jak už to tak běžně na vsi chodí, za dalšího půl roku jsme měli doma, k fence Agátce a psovi Roníkovi, dvě kotěcí holčičky, Andělku a Rozárku - úžasná pso-kočičí symbióza. Dala jsem si předsevzetí, že holky chodit ven nebudou, jenže ........... .



Andělka jednoho sluného dne proběhla pod nohama a za tři měsíce porodila tři koťátka, přežilo jedno - krásná bílá modrooká holčička Albínka. Nu, což, budeme mít holčičky tři, povídám si.

Když jsme se smířili s tím, že nás je v domě osm, co čert nechtěl, nedopatřením zůstaly otevřené vchodové dveře a milé dámy si vyšly na procházku. Za další tři měsíce naše rodina čítala: tři dvounohé členy, fenku Agátku, psa Roníka, zasloužilé matky Andělku a Rozárku, modrookou Albínku a k tomu - Rubinku, Ríšánka, Reného (Šampónka), Roberta (Bertíka), Adámka, Alexe, Artíka a malinkatou Anežku. 

Kde se vzalo, tu se vzalo, byl nás plný dům!

Říkala, jsem si, koťátka si někdo rád vezme a hádejte, nevzal, všechna zůstala doma.

Věřte, že KASTRACE byla prvním úkolem dalších dní.



S postupem času se přicházelo na různé vrozené nemoci a vady, od té doby léčíme a léčíme. Novou "Hlubokou" bychom za to postavili. Ale rodina je rodina, co by pro ni člověk neudělal!

Za všechny bych dýchala, ale občas si říkám, jak mohl být můj život jednodušší.

Ukázala jsem jen v krátkosti můj příběh s kočkami, který je jedinečným příkladem toho, proč KASTROVAT.

PŘEDEJDETE:

  1. NECHTĚNÉMU MNOŽENÍ;
  2. PŘENOSNÝM NEMOCEM, NÁDORŮM DĚLOHY;
  3. a mimo jiné UŠETŘÍTE!!!

A věřte, že v dnešním světě, kdy my "lidé" používáme antikoncepce, umělá přerušení a jiné pomůcky zabraňující početí, KASTROVAT OPRAVDU NENÍ PROTI PŘÍRODĚ.

Share